Z blogísku ejčár manažerky

Milý blogísku, jsem názoru, že když člověk jde za svým cílem vytrvale, nakonec se zadaří. Třeba jak jsem chtěla zpříjemnit a zlidštit pracovní prostředí. Začalo to tehdy, když jsme vymýšlely názvy pro naše zasedačky. Nejdřív měly jen čísla, prostě zasedačky jedna, dva, tři. Vzaly jsme to jako čelindž a pustily se do toho. Všechno ostatní šlo stranou. Neutekly ani dva týdny a měly jsme první sadu návrhů, které jsme mohly poslat lidem, aby vybrali nejlepší. Nejdřív jsme ale svolaly celofiremní mítink. Teda trochu jsem to pak obrečela, protože někteří kolegové si z naší akce utahovali a navrhovali názvy docela hnusné, vůbec nevím proč. Vymyslely jsme, že by se zasedačky mohly vymalovat v souladu se jmény. Třeba jednička by byla růžová a jmenovala by se Růženka. Dvojku bychom vymalovaly žlutě podle Žluťáska. A někdo navrhl, že trojka by mohla být červená jako červenka. To je přece nějaká prasečí fuj nemoc!

Mě osobně napadlo rozvěsit na stěny plakáty filmů, a podle nich zasedačky odlišit. Miluji filmy "Než jsem tě poznala", "Hvězdy nám nepřály" a "Půlnoc v Paříži", ale sama jsem musela uznat, že by znělo divně, kdyby se lidi domlouvali, že mítink je ve dvě v půlnoci v Paříži. Nechtěly jsme se nápadu vzdát, a tak jsme hledaly filmy, které mají jednoslovný název. Přednesly jsme dokonce víc námětů na výběr: Titanic, Pokání, Once, Komorná, Popelka, Brooklyn, Stmívání. No a zazdil to jeden hulvát, který prosazoval označení: Prci 1, Prci 2 a Prcičky. Hrůza! Přece by se to pletlo! Nakonec se odhlasovaly názvy Praha, Brno a Ostrava, protože tam máme pobočky. No nevadí, aspoň si mohu vypsat služebku do Brna a Ostravy, až budu shánět výzdobu.

Miluji, jak kolegové přijali náš nápad používat pro všechny naše činnosti nějaká jednoduchá a snadno zapamatovatelná jména. Když se projekt jmenuje třeba "Proces aktivní ventilace elektrocentrál 2017", tak si to zaboha nedokážu zapamatovat. Ale když se mu začne říkat Pavel 17, tak s tím nemám problém. Ne že bych pak věděla, o co jde, ale můžu to dávat do časových plánů a tak. Kromě jednoho projektu ("Proces integrace čínských agregátů") se to fakt ujalo a jsem z toho nadšená. A co víc, postupně se můj nápad rozšířil do dalších oblastí a krásně osvěžuje firemní atmosféru. Třeba dneska jsem si vzala z lednice jogurt s cedulkou Martin.