Voňavá siesta v Grasse

Že bedekr Lonely Planet na dvou ze tří stránek věnovaných městu Grasse plácá o voňavkách a zapomněl na Rubense, mě sice naštvalo, ne však natolik, abych po letech do města nezavítal znovu. Dokonce jsem se dvou akcí souvisejících s parfémy zúčastnil.

Prohlídky měst obvykle zahajujeme u katedrály, kostela nebo kaple, což bývá nejlepší orientační bod. Skvostná katedrála Notre Dame du Puy z 13. století vyniká tím, jak se románský sloh poměrně ubránil baroku, tři obrazy barokního Rubense ovšem přijal vlídně. Nemělo by se ani zapomínat na obraz Mytí nohou od neméně slavného místního rodáka Jean Honoré Fragonarda. Národní galerie by nad obrazy šílela blahem, tady jen tak visí bez zjevné ochrany. Na Fragonardovo jméno tu narazíte na každém kroku, ba i v krámcích se suvenýry. Ne snad proto, že by tu až tak vyznávali výtvarné umění 18. století, ale proto, že největší zdejší voňavkářská firma od roku 1926 začala používat jméno Fragonard pro své výrobky.

Staré město sedí na kopci (jak jinak v tomto kraji), jenž je zván Grand Puy. Velký kopec latinsky zní "podium grassum", což možná ovlivnilo jméno města, pokud ovšem není nazváno podle mazlavé hlíny (grasse). Od středověku se tu věnovali hlavně činění kůží, a to je činnost produkující spíš odporný puch. Spolu s koželužstvím se rozvíjela i řemesla kožedělná, a protože i na těchto výrobcích zůstával nevábný odér, začal rukavičkář Galimard rukavice parfémovat. A máme tedy druhé ze tří voňavkářských jmen spojených s městem. Pro pořádek, to třetí je Molinard. Nejspíš si Fragonard, Galimard a Molinard konkurují, ale rýmují se.

Za katedrálou nelze minout pěkné náměstí s platany a úchvatným výhledem. V létě se tu od 10 do 18 hodin koná Sieste parfumée. Lidé leží v lehátkách pod stromy, ve větvích visí rozprašovače voňavé vodní páry. Směrovník ukazuje na světová centra parfémů. Ve skútru Ape funguje roztomilý minibar se skvělou kávou, granitou či vínem. O co déle jsme tady voňavě a kávově poseděli, o to rychleji jsme prošli muzeum voňavek. Ono je totiž třikrát menší než prodejna pod ním, která předpokládá, že tu utratíte přinejmenším to, co ušetříte za vstupné.

Až na Place aux Aires, kde i kašnu zakryly slunečníky restaurací, si Grasse žije svým životem, turismus je tu rozptýlen v přijatelné míře. Na Rue Admiral de Grasse jsme viděli ty samé tři staré židle připravené pro podvečerní sedánky na tomtéž místě jako v roce 2011. Bývá příjemné zjistit, že čas přece jen šíleně nepádí, když mohou přetrvat i tak pomíjivé věci jako rozvrzané stoličky na chodníku a s nimi i to, co symbolizují.

Grasse prý dostalo ocenění v soutěžích o květinovou výzdobu, o město umění a historie, má dokonce i titul město internetu. Já bych mu dal cenu za trvale udržitelnou svébytnost. A taky za padesát odstínů oranžové omítky.