Villa Ephrussi de Rothschild

Kousek od Nice vybíhá do moře Saint Jean Cap Ferrat, kde se luxus střídá s přepychem, ať už vezmete vilku po vilce nebo jachtičku po jachtičce. Toto útočiště nejbohatších se stalo jedním z nejdražších míst na světě. Chcete-li zde koupit malou vilku bez výhledu na moře, připravte si nejméně čtyři miliony eur. Za výhled na moře si připlatíte aspoň dalších dvacet milionů eur. Řadu luxusních sídel navštěvují tajemní majitelé jen občas, nicméně početný personál se o domy stará celoročně. Jsouce ukryté za mohutnými a vysokými ploty nedovolí vám tyto chrámy přepychu, abyste si je byť z dálky prohlédli, natož vyfotili.

Villa Ephrussi de Rothschild představuje světlou výjimku, díky barončině odkazu a přání přeměnit vilu na muzeum. Do povědomí veřejnosti se však vila dostala až v roce 1960 zásluhou nového správce. V roce 1990 byla přepracována scénografie místa a Villa Ephrussi se stala jednou z nejnavštěvovanějších památek mezi Nice a Mentonem se 130 000 návštěvníky ročně. Villa Ephrussi de Rothschild každoročně pořádá v červnu Den malířů, kdy otvírá své dveře umělcům, kteří chtějí najít inspiraci a praktikovat své umění v jedné z devíti zahrad tohoto místa. Vila je také místem každoročního letního operního festivalu Les Opera Azuriales.

Baronka Béatrice Ephrussi de Rothschild nechala vilu též zvanou Villa Île-de-France postavit v neorenesančním slohu mezi roky 1905 a 1912. Najdeme tu prvky okázalého gotického slohu i florentské renesance, a dokonce i ta cukrkandlová fasáda odkazuje na italské paláce. Kromě sbírky cca 5000 kusů nábytku, obrazů, lamp, koberců, tapisérií a porcelánu, se baroka podílela na budování zahrad.

Centrem je bezesporu Francouzská zahrada ve tvaru lodní paluby, zdobené vodopády a jezírky, s Chrámem lásky na přídi. A protože ze zahrady je vidět moře na obou stranách, mohla si hraběnka představovat, že je na palubě parníku "Ile de France". Z lodžie pak mohla Béatrice sledovat svůj tým třiceti zahradníků, zda všichni mají na sobě předepsaný baret s červenou bambulí. K pohádkovému pocitu přispívají hudební fontány, které vyvěrají z velkého rybníka jako velký vodní balet.

Další zahrady navazují plynule jedna na druhou. Španělská zahrada má podobu kryté terasy s kanálem plným rostlin. Florentskou zahradu charakterizuje velké podkovovité schodiště a najdete tu třeba filodendrony a vodní hyacinty.

Kamenná zahrada obsahuje basreliéfy a chrliče původně z civilních nebo církevních staveb, jde o poněkud nesourodou sbírku uměleckých děl, která nenašla místo uvnitř vily. Zde je obklopují azalky, japonské kamélie, rododendrony, fuchsie a neobvyklé solandry. Japonskou zahradu vytvořil profesor Shigeo Fukuhara a obsahuje tradiční atributy včetně rybníčku s koi kapry. Exotická zahrada, dříve nazývaná Mexická, byla téměř zničena během silných mrazů v roce 1985. Je to království sukulentů a gigantických kaktusů.

V Růžové zahradě, která zdobí špičku skalnatého výběžku, roste sto odrůd růží, z nichž jedna nese jméno baronka.

Nelze zapomenout na Provensálskou zahradu plnou olivovníků, borovic, levandule a spousty dalších typických rostlin vybízejících k očichávání.