Vauvenargues

Kdo si rád čte citáty a aforismy, narazí často vedle Françoise de La Rochefoucaulda na jméno Vauvenargues. A tak, když jsme se pohybovali v okolí Aix a přemýšleli, kam se podíváme, zahlédli jsme na mapě jméno Vauvenargues. Tam jsme museli nutně vyrazit, neboť jak pravil tento spisovatel a moralista: "Nutnost osvobozuje od utrpení rozhodnout se." Nejkrásnější pohled na slavný horský hřeben Ste-Victoire je pochopitelně z Aix-en-Provence, odkud ho pozoroval a maloval Paul Cézanne a další umělci. Tyto vápencové vrchy jsou od jihu převážně holé a díky tomu mění barvu podle toho, jak si s nimi pohrává slunce, což nesporně všichni malíři oceňovali. Severní cesta odkrývá méně atraktivní, borovicemi porostlou stranu Montagne Ste-Victoire, v níž se záhy vynoří siluety Château de Vauvenargues (vyslovuje se to "vovnárg").

Hrad pocházející ze století třináctého, kdy patřil arcibiskupům z Aix, má věže ze století čtrnáctého a zdi ze století šestnáctého. Na rodinu de Clapiers přešel sňatkem roku 1548, a Clapiersové se zde udrželi do konce století osmnáctého. Provedli řadu úprav hradu v zámek, přežili morovou ránu, která vypukla roku 1720. Náš autor aforismů Luc de Clapiers Vauvenargues se tu narodil v roce 1715 do poněkud zchudlé rodiny a aby se později uživil, musel vstoupit do armády. Dosáhl hodnosti plukovníka, ale zdraví mu nedovolovalo pokračovat. Zkoušel to i v diplomacii a když neuspěl, žil v ústraní v Paříži. V zájmu o literární tvorbu ho významně povzbuzoval přítel Voltaire. Vauvenargues hodně četl a přemýšlel. Výsledkem byla anonymně vydaná pozoruhodná sbírka morálních reflexí Úvod k poznání lidského ducha (1746). Zemřel v Paříži rok po vydání. Ačkoli Luc de Clapiers de Vauvenargues žil v první polovině 18. století, některé jeho myšlenky jako by odrážely současnost, přinejmenším tato pasuje na naši mladou demokracii: "Často je lehčí vytvořit novou stranu než se krok za krokem vypracovat až do čela nějaké strany, která už existuje."

Slavnou historii Château de Vauvenargues završil v září 1958 Pablo Picasso, který hledal více izolované pracovní místo a zámek koupil. Pobýval tu v letech 1959 - 1962, kdy se přestěhoval do Mougins. On a jeho manželka Jacqueline jsou pohřbeni v areálu zámku, který stále patří rodině Picassa. Zámek není veřejnosti přístupný, cedule u vchodu decentně leč důrazně upozorňuje, že nemáme otravovat, že zde není muzeum, které nutno hledat v Paříži.

Svůj půvab má i samotná obec Vauvenargues, jako ostatně skoro každá tady v Provence. Nejlíp jsme se cítili na malém náměstí s lavičkou nazvaném po markýzovi Luc de Clapiers de Vauvenargues. A čím jiným uctít jeho památku než půvabnou knihobudkou? Slavný moralista by to určitě ocenil víc než honosný památník.