Vaison la Romaine

Když jsem dřív chtěl vyjádřit něco historicky rozvleklého a nudného, utrousil jsem poznámku: "Již staří Římané...", čímž jsem chtěl taktně upozornit řečníka, aby to vzal jaksi až od současnosti. Jenže v mé milované Provence se historie kdejaké mrňavé vísky opravdu píše od dob starého Říma a dodnes tu stojí nějaká zeď, kus oblouku nebo sloupu, někdy i amfiteátr, akvadukt či most. A nejenže stojí. Oni ti Římané jsou tu nějak pořád přítomni, jejich díla tvoří součást života a někdy dokonce stále fungují a slouží.

Vaison má Římany i v názvu, i když až od roku 1924. Vykopávky, které provedl opat Chanoine Sautel na počátku 20. století, odkryly takové množství starověkých krás, že město bylo pokřtěno na "la Romaine", neboli Římské město.

Původní keltské sídlo pohltila Římská říše na konci 2. století před Kristem. Tedy pohltila, oni Římané tehdy do celé jižní Francie spíš přinesli rozkvět a mír. Svědčí o tom i fakt, že sotva nastal čas bez Římanů, museli se obyvatelé z nížin stěhovat do kopců a skal a zde se opevňovat. Nejinak tomu bylo ve Vaison. V bouřlivých dobách středověku lidé opustili "dolní město", a založili na kopci na levém břehu řeky tzv. haute ville - opevněné město s úzkými uličkami, jemuž dominuje hrad hraběte z Toulouse z 12. století.

Dolní a horní město symbolicky spojuje více než 17 metrů dlouhý kamenný most, který postavili Římané dvěstě let před Kristem. Dodnes přes něj jezdí auta. Už jsem žasl nad podobnou antickou stavbou, i když tu břímě vozidel zbavili. Co staří Římané uměli a my jsme zapomněli?

Most ve Vaison dokonce zvládl povodeň v roce 1992, kdy voda sahala metr nad něj. Koukáte-li dnes na vyschlý čůrek řeky Ouvéze, žasnete podruhé, kde se tolik vody vzalo.

Katedrála Notre-Dame de Nazareth ve spodní části města byla postavena v jedenáctém století v provensálském románském slohu. Jsou v ní uloženy ostatky svatého Quenina, zdejšího biskupa ze šestého století a patrona města. O století později k ní byl na severní straně přistavěn klášter.

Horní město samozřejmě nemohlo zůstat bez stánku božího. Výstavba nové katedrály Saint-Quenin začala v roce 1464 a je součástí hradeb. Když se obyvatelé v průběhu 18. a 19. století vraceli do pohodlnější polohy v rovině u řeky, přenesli zpět sídlo katedrály do původní románské stavby Notre-Dame-de-Nazareth a katedrála Saint-Quenin se stala farním kostelem.

Vaison la Romaine není ovšem žádným skanzenem. V sezóně sice město hojně obléhají turisté, ale normální život se jim dokáže ubránit nejen v bočních uličkách. A k normálnímu životu ve Vaison patří i řada výstav a kulturních akcí, jakou byla třeba knižní akce akce "Merci de m´adopter". Dost možná, že mezi knihami s výhledem na římské památky bylo dílo "Documents inédits sur le Culte de Mercure a Vaison" od Josepha Sautela.