Uličky Janova

Janov je velké přístavní město, kde se našinec snadno ztratí. Ale zůstane-li ve starém přístavu, z něhož vystoupá do okolních uliček směrem ke katedrále di San Lorenzo, může tu strávit příjemný den třeba ve společnosti Vítězslava Nezvala nebo Karla Čapka.

Tedy Karel Čapek se poněkud "zasekl" už v Porto Antico, jak sám napsal: "A tak už mi odpusťte, že toho vím o Janově tak málo; zapletl jsem se do této přístavní podívané, a vím jenom ještě to, že strážníci tu mají dlouhé kaftany a místo pendreků hole, že Janov měl v dějinách tuze špatnou pověst a že místo nebes jsou tu jen šňůry se špinavým prádlem."

Porto Antico je dnes spíš společensko-zábavním místem, o čemž svědčí řada atrakcí. V Evropě největší mořské akvárium sice vypadá jako pospojované obří kontejnery, ale janovský architekt Renzo Piano to vylepšil panoramatickým výtahem zvaným Bigo a kulovitou Biosférou, která ve svých útrobách skrývá deštný prales. Nic z toho tu Karel Čapek neviděl, protože podle něj šlo o: "Přístav náramný, překypující, těsný a podivuhodný, kterého se nemůžete nasytit ani zblízka, ani z přenáramné výšky Castellacia. Je to přeplněný kravín, kde železné a dřevěné krávy jedna přes druhou bučí, pouští vodu, přežvykuje uhlí a železo, tlačí se, funí, přešlapuje, cpe se a vydává; jsou to krávy zaoceánské, černé a červené, nažrané k puknutí."

Z Čapkových dob tu zůstalo jen pár starých přístavních jeřábů, jež tu asi spisovatel pozoroval v hojnějším počtu a plné permanenci. To Vítězslava Nezvala uchvátily staré domy a uličky, které si svou atmosféru uchovaly dodnes.

Zdi Janova a jejich sloní kůže
počmáraná výhružnými nápisy!
Mám rád ty vetché kulisy
a papírové divadelní růže
když je najdu v noci ve smetí
zbytky trámů lamp a kopretin
Krištofe objevit v starém víku
pavouky hlídanou Ameriku!

Některé uličky starého města jsou úzké tak, že jimi sotva projede motorka Ape Piaggio. Temné ulice starých oprýskaných domů se změtí kabelů tažených po zdech najednou vystřídají ulice s honosnými paláci. Via Garibaldi, Via Cairoli a Via Balbi byly postaveny v době ekonomického rozmachu Janova a bohatí obchodníci i šlechtici se chtěli předvádět. Ale stačí z nich opět nakouknout do boční uličky a ocitnete se rázem někde v Neapoli.

Street art od dob Nezvalových se pochopitelně změnil, jeho životnost bývá jepičí. Ale ty stejné zdi někdy překvapivě nesou starobylý prvek, dveře, vlys či fresku. Mít to Američané, obcházeli by památku uctivým obloukem, pokud by ji rovnou neumístili do muzea ve Washingtonu.

Nezval nemohl nezmínit nejslavnějšího janovského rodáka Kryštofa Kolumba. Nevím, zda jeho rodný dům našel snadno, nám to chvíli trvalo. Casa di Cristoforo Colombo je tradiční středověký dům, v němž Kolumbus strávil část svého života. Stáli jsme u něj a přemýšleli, kde že vlastně ta památka je. Prý hned vedle působivé brány Porta Soprana z 12. století se snad roku 1451 narodil ten mořeplavec. Ovšem přehlédnete-li skromnou cedulku na plotě a nápis na domě zakrytý břečťanem, pak se může stát to, co nám. Aspoň si člověk uvědomí, že i ze skromných poměrů může vzejít slavná osobnost.

Klíčové architektonické skvosty Janova jsme navštívili, ale zde o nich nepíšu. Čapek i Nezval si taky všímali spíš obyčejných věcí, neboť ty mnohdy o daném místě vypoví mnohem víc. Ale neodpustím si malou hnidopišskou poznámku na závěr. Karel Čapek v Italských listech píše doslova "místo nebes jsou tu jen šňůry se špinavým prádlem". Pan spisovatel se asi moc domácím pracím nevěnoval, tenkrát v chudém Janově taky asi neměli Persil nebo Ariel, ale nesporně na šňůry věšeli prádlo vyprané nikoli špinavé.