Trieste, Triest, Trst, čili Terst

Přístav na břehu Jadranu je dnes víc italský Trieste než rakouský Triest nebo slovinský Trst. Ale bývalo to i jinak, tedy alespoň správně. Myslím z hlediska toho, kdo město spravoval, komu patřilo úředně. Na druhou stranu díky tomu, že město v historii občas ani nevědělo, čí je, tady směsice vlivů vytvořila unikátní a osobité město. Terst představuje ideální destinaci na prodloužený víkend. Centrum není nijak rozsáhlé, ale mate tělem. Působí honosně a vznešeně, velikostí paláců a rozlohou náměstí si nezadá s většími metropolemi. Plaza Unita d´Italia s působivou bílou radnicí v čele je dokonce druhé největší otevřené náměstí do moře. Pohled z mola Audace jeho rozlehlost ještě umocní.

O kousek dál se moře zakusuje do města ve formě kanálu Grande, který sice neslouží k dopravě jako v Benátkách, ale je příjemné kolem něj korzovat nebo tu posedávat u kávy. Potkáte tu i spisovatele Jamese Joyce, kterého se můžete zeptat, co říká na to, že jeho Ulysses je největší román dvacátého století, který ovšem skoro nikdo nedokáže přečíst. Kanál uzavírá monumentální klasicistní chrám svatého Antonína Paduánského, jemuž hned vedle honosností konkuruje chrám srbské pravoslavné církve.

Kdo jezdí po Evropě a hledá stopy Římské říše, tak i v Terstu si přijde na své, byť tyto pamětihodnosti nedosahují rozměrů a významu jiných lokalit. Ale třeba římský oblouk na piazzetě Riccardo je s okolními domy srostlý tak, jako by byl jejich součástí odjakživa, i když časově to samozřejmě bylo obráceně.

Nelze vynechat hrad či pevnost a katedrálu San Giusto na stejnojmenném návrší už pro výhled na město. Na místě starší stavby nechal hrad postavit Fridrich třetí Habsburský kolem roku 1470. Katedrála San Giusto je starší, zachována je podoba ze 14. století. Zdejší zvon byl ulit z děla, které ve městě zanechal Napoleon. Obvykle to se zvony a děly bývalo naopak.

Přes Terst kromě jiného zboží proudila do celého Rakousko-Uherska káva a kávová stopa město i jeho obyvatele poznamenává dodnes. Ve městě funguje asi pět velkoobchodních dovozců a přibližně dvacet pražíren. Známá značka "Illy" tu má svůj původ. Nikde v Itálii se nevypije tolik kávy jako tady, prý deset kilo na hlavu za rok. Vezmeme-li v úvahu sedmigramovou normu, tak to vychází na čtyři espressa denně a zahrnují-li do statistik i nezletilé potomky, tak rodiče za ně musí vypít minimálně dvojnásobek.

Kdo neholduje památkám, může návštěvu Terstu pojmout jako kavárenský průzkum. Najde tu několik historických kaváren, jako třeba Caffe San Marco, Caffe Degli Specchi nebo Caffe Stella Polare. A nespočet ostatních. Všude dostane dokonalé espresso a chce-li si připadat jako domorodec, objedná si ho jako "nero". Caffé San Marco navštěvovali Italo Svevo, James Joyce nebo Umberto Saba. Kousek od této literární kavárny narazí na park Tommasini, kde jsou shromážděny busty všech slavných osobností Terstu.

Pokud jste si vypěstovali závislost nejen na kávě, ale i starých úzkých uličkách, budete v Terstu uspokojeni dvojnásob. Pod kopcem San Giusto se rozkládají zákoutí, jimiž svého času bloudil i Jules Verne, aby sem později umístil část děje románu Matyáš Sandorf. Zavítáte-li do města, určitě nebudete litovat, a nemusíte tu zrovna připravovat protirakouské povstání jako onen Matyáš. Ostatně Trieste je už italský.