Svatojánské mušky v Carrosu

Carros ve francouzském departmentu Alpes-Maritimes v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur je trojí. Carros-village, čili stará obec na kopci nad údolím řeky Var, Carros le Neuf, nové město vznikající zde od roku 1963 a pak Business park Carros-Le Broc rozkládající se na 200 hektarech a zaměstnávající 6500 lidí. Pro mě je ovšem Carros jediný, kamenný, středověký a s despektem hledící na to všechno nové dole v údolí. Nutno ovšem připustit, že bez toho dole by v Carrosu a ve všech okolních starobylých vesničkách lidé těžko hledali obživu.

Většina sídel na francouzském jihu sice co do počtu obyvatel patří mezi vesnice, ale jinak má všechny atributy měst. Najdete tu vždy kostel a často i zámek, náměstí s kašnou, patrové domy nalepené jeden na druhý a to vše pospojované úzkými dlážděnými ulicemi. Proto i Carros-village spíš vnímám jako město, i když ho přejdete tam a zpátky za deset minut. První historické stopy lidských sídel v okolí Carrosu sahají až do doby železné. Dvanácté století našeho letopočtu už vědělo o hradu ("castrum Carossi"), v němž nejdéle panoval rod Blacas související s Řádem maltézských rytířů. V jednom ze starých domů zase panuje Creperie du moment, v níž strávený moment se může docela protáhnout.

Kousek od středověkého sídla leží menší leč výrazně pohodlnější sídlo La Bachasse. Vlastně jsou to čtyři apartmány ve voňavé zahradě s bazénem. Neuvěřitelně milí manželé Catherine a Alfredo se pečlivě starají o hosty i zeleň, provensálské slunce spolehlivě prohřívá čerstvě pokropený trávník, až se člověk musí přemáhat, aby vyrazil na výpravu do okolních městeček podobně pěkných jako Carros.

Francouzský státní svátek se tradičně slaví v malých obcích i velkých městech ohňostojem. Nejinak je tomu v Carrosu, kde se sejde všechno obyvatelstvo i rekreanti z okolí. Lidé jásali nad každou větší petardou, ale mně se nakonec nejvíc líbila cesta zpátky dubovým lesem, kde poletovaly svatojánské mušky, naprosto tichý a nejkrásnější ohňostroj, co znám. To jsem ještě netušil, co se děje 17 kilometrů dole na pobřeží v Nice. A tatínku, kdyže tedy už poletíme? - Inu počkej, až zas bude léto. Tak asi o svatém Janě. - A jakpak se to dělá, když se těm lidem svítí? - I to se nijak nedělá. To se jen lítá a oni vidí.