Společná školní GDPR fotka

Kdo by nenašel doma v šupleti nebo ve starých deskách pár vysvědčení a skupinových školních fotek? Že se chystá společné focení, se avizovalo rodičům dlouho dopředu proto, aby svěřili dítěti potřebný finanční obnos a příslušný den mu oblékli něco fotogenického. Žáci se těšili, že se focením zabije nejmíň jedna vyučovací hodina, a dělali pro to všechno. Rodiče se těšili, že budou mít památku. Fotograf byl rád, že dostal kšeft. Třídní učitelka byla spokojená, že je nějaká změna. Řediteli školy to bylo jedno. Tak to chodilo od vynálezu fotografie až do 25. května 2018.

Počínaje zmíněným datem je všechno jinak. Aspoň tedy v Evropě. Třídní učitelka už dva dny nespí z obav, že zapomněla od všech žáků sehnat souhlasy rodičů. Kdyby jen souhlasy. Rodiče musí potvrdit složitý formulář, v němž jsou vymezeny způsoby, jak bude s fotografií nakládáno, přičemž zde mohou některé formy užití odmítnout. Dále je potřeba rodiče informovat, že souhlas mohou následně odvolat. Jak asi bude řešit případný požadavek některého zákonného zástupce, že fotka nesmí být umístěna na nástěnce ani zveřejněna ve výročním almanachu, zatímco jiní rodiče s tím souhlasí? Rodiče jsou převážně zmatení. Někteří si to ale zlomyslně užívají. Fotograf je otrávený, protože neví, kdy bude muset nějaké dítě retušovat, až si rodiče vzpomenou, že souhlas k focení odvolávají. A ředitel? Ten je na mrtvici nebo sebevraždu. Má na krku vysokou pokutu za to, že neohlídá všechny zákazy, výjimky a podmínky nakládání s tou jednou zpropadenou fotkou třetí bé. A všechny další třídy se chtějí fotit taky.

Jenom žáci zajásají. Nezabijí totiž jen jednu hodinu vlastním sešikováním na schodech školy či lavičkách tělocvičny. Promrhají s třídní spoustu času vysvětlováním, kdo má jaká práva, co a jak mají rodiče vyplnit a proč, kdy dokumenty přinést, proč je ještě nepřinesli a tak podobně. Prostě focení je teď fakt hustokrutopřísný.

Datem 25. května 2018 se nemění jen společné školní fotografování. Nejvíc mi vadí, že utrum má i profesor gymnázia Rabiška z filmu Cesta do hlubin študákovy duše. To je ten, jenž sbírá kuriózní předměty zabavené žákům při hodinách. Nechce-li mít utrum, musí dokládat, jak k osobním věcem přišel, kdo je kdy viděl a jaká jsou k nim uživatelská oprávnění. Ledva žák navždy opustí školní škamny, musí Rabiška objekt ze své sbírky skartovat nebo vrátit a vést o tom evidenci. Rabiška se na sběratelství raději vyprdne. Ředitel školy nemůže.