Šicí stroje, jízdní kola

Jak si tak páprdovitě jezdím autem po naší obci, ba i jinde po Praze, potkávám teď zjara spousty cyklistů. Občas si zanadávám, že se mi motají před kapotou rapida, ale někdy si zavzpomínám, jak jsem se motával před kapotami embéček já. V dobách mládí jsem denně brázdil ulice v Dejvicích a když jsem se nemusel šprtat na písemky, tak i celé širší okolí včetně vesnic Středočeského kraje. Pravda, rekreačních cyklistů tehdy tolik nebývalo, kolikrát jsem za celé odpoledne na okreskách okolo Kladna nepotkal ani jednoho. Kolo nebylo v módě. Ono nebylo ke koupi ani v obchodech. Jakékoliv. Tedy kromě Ukrajiny. Velocipéd této značky se občas objevil v Bílé labuti a kupoval ho jen největší zoufalec. O co méně byl o Ukrajinu zájem, o to víc o ní kolovalo vtipů. Výrobek socialistické kooperace měl i svůj známý marketingový slogan: "Když chceš vědět, co je dřina, kup si kolo Ukrajina".

Jedna prodejna "Šicí stroje, jízdní kola" bývala v Dejvicích na rohu Kafkovy a Kyjevské. Velká výkladní okna zela celý rok prázdnotou, chodil jsem si tam kupovat ventilky nebo hustilku. Nic víc tam obvykle nemívali. Jak byla provozovna zásobena šicími stroji, jsem tehdy nesledoval, ale řekl bych, že dejvické švadlenky také nejásaly. Nedostatek šicího a cyklistického sortimentu byl zřejmě důvod, proč tyto poněkud nesouvisející produkty dávali do společných obchodů, aby ušetřili za nájem a prodavače.

Kdo chtěl tehdy získat nějaké značkové kolo čili "esku" nebo "favorita", potřeboval kromě peněz taky napojení na podpultovou ekonomiku. Kde rodiče sehnali moji první stříbrnou tříčtvrteční esku už nevím. Svého dospěláckého favorita, dokonce v závodnické verzi F1, jsem náhodou získal na inzerát po jednom závodníkovi. Jeho otec mi kolo prodal s příslušenstvím a s příběhem, jak jeho syna kdosi zavraždil, aniž se přišlo na to kdo. Moje touha po kole tenkrát byla silnější než pocit, že budu jezdit s duchem za zády. Dostal jsem i zásobu galusek, které představovaly tak úzkoprofilové zboží, že bych dotazem na ně v prodejnách "Šicí stroje, jízdní kola" způsobil prodavačům záchvat smíchu nebo i něčeho horšího.

Ne že bych nostalgicky vzpomínal na doby, kdy se občané nedivili, že v prodejnách "Šicí stroje, jízdní kola" nemají šicí stroje ani jízdní kola. Divili se, když je měli. Ale díky této socialistické zákonitosti jsem prožíval lehký pocit nadřazenosti, když jsem svým F1 favoritem s Campagnolo výbavou svištěl okreskami mezi Kladnem a Středokluky.