Peillon
Když řeknete, že jste propadli kouzlu vesnic na kopci, nevyzní to tak, jako když znalecky utrousíte "villages perchés". Faktem je, že villages perchés v jižní Francii představují specifický fenomén opevněných středověkých miniaturních sídel přilepených na skále jako orlí hnízda. Díky té sevřenosti se často zachovají v původní podobě a vše nové včetně automobilové dopravy musí zůstat kdesi dole pod kopcem. To je i případ Peillonu ležícího na úpatí Provensálských Alp asi dvacet kilometrů od Nice.
První záznamy o Peillonu sahají do roku 1150. V nejvyšším bodě obce, kde je dnes kostel Saint Sauveur de la Transfiguration z 18. století, stával hrad bránící hrabství Nice Provencaux. Až na ten hrad kamenný a tichý Peillon působí nedotčeným a dokonale zachovalým dojmem. Během všedních dnů, kdy místní odjíždí za prací do Nice, je peillonské ticho tak vydatné, že by se dalo pytlovat a prodávat na trzích.
Místo se musí zalíbit každému, kdo sem zavítá, někomu tak, že se tu usadí jako třeba herec Claude Brasseur. Vlastně letní rekreační sídlo tu měli už otec Pierre Brasseur a jeho přítelkyně Catherine Sauvage. V roce 1980 dům prodali, nyní je tu restaurace Les Plaisirs, kterou vede Romain Millo-Clavel, vnuk spisovatele Bernarda Clavela. Restaurace se nijak nepropaguje, nemá webové stránky ani nefiguruje v žádných mišelinských seznamech, její sláva se šíří ústně jako před staletími.
Při vstupu do Peillonu si nelze nevšimnout pěkné kašny. Až do roku 1799 obyvatelé nosili vodu ze vzdálených pramenů, než byly svedeny do kašny, kterou navrhl královský zeměměřič Ghiotti. A pokud si přece jen potrpíte na luxus a ty mišelinské hvězdy, hned vedle kašny je restaurace a hotel Madone s vyhlášenou kuchyní. Připravte si ale asi tak 25 eur na předkrm a 60 eur na hlavní chod.
Spolek Les Plus Beaux Villages de France podporující turismus v malých sídlech eviduje asi 157 nejkrásnějších vesnic Francie, z toho v jižních krajích asi dvacet. Peillon mezi nimi není, o členství musí požádat obecní rada. Možná je dobře, že nepožádala. Krása Peillonu se šíří ústně jen mezi vyvolenými.