Martigues

Na západ od Marseille leží slané jezero Étang de Berre, mimochodem druhé největší na světě mezi slanými. Se Středozemním mořem ho propojuje kanál Caronte, okolo něhož vyrostlo město Martigues. Bedekry rády Martigues nazývají provensálskými Benátkami, což ostatně dělají ještě u nejmíň dvou dalších městeček v Provence. Inu, když to zvýší zájem turistů... Faktem je, že se tu najde pár kanálů a ten u Quai Brescon je zdrojem půvabných pohledů na těsnou symbiózu lodí, domů a vody. Najdete ho, když se projdete po Rue de la République ke kostelu Sainte Marie-Madeleine. Nábřeží kanálu San Sebastian se starými rybářskými domy ze 17. století obdivovali už známí malíři Auguste Renoir, Paul Signac, Raoul Dufy nebo skoro místní Félix Ziem.

Félix-Francois Georges Philibert Ziem tu má muzeum, tak si zaslouží menší umělecko-historickou odbočku. Narodil se roku 1821 v Beaune a zemřel v devadesáti v Paříži, čímž podpořil mou teorii trvanlivosti malířů, již jsou jaksi impregnováni oleji, laky a pryskyřicemi i vnitřně. Ziem studoval architekturu v Dijonu a pracoval nějaký čas jako architekt. Nachomýtl se taky u stavby největšího kamenného akvaduktu na světě.

Jinak ovšem převážnou část života věnoval malování. Je známo více než 6000 děl, v nichž zkoušel různé styly a techniky. Inspiraci pro svá díla čerpal také z pobytu v Benátkách, možná to on Martigues přirovnával k tomuto slavnému italskému městu. Hodně ho ovlivnil i Orient, v Martigues si na zahradě zřídil minaret a miniaturní mešitu, protože světlo na Etang de Berre mu připomínalo Konstantinopoli a kanál Caronte bral jako model pro Bospor. Kromě Martigues žil a pracoval v Paříži, Barbizonu a Nice.

Místo proslavil také Henri Fabre, francouzský průkopník letectví a vynálezce prvního hydroplánu na světě, nazývaného Kachna, se kterým také jako první člověk na světě vzlétl. Svůj první úspěšný start uskutečnil Fabre z hladiny Berre v roce 1910. Martigues si vybral asi i proto, že zde nejsou skoro žádné vlny.

K rybářské tradici města odkazuje realistické sousoší Le Pecheur et la Ramendeuse od Sébastiena Langloyse. A když už jsme u těch ryb, není všechno až tak idylické. Už v roce 1957 bylo přijato nařízení zakazující rybolov v Berre kvůli usazeným chemikáliím v těle ryb. Město stále roste, na západě vznikl velký ocelářský komplex ArcelorMittal, který čistotě prostředí rozhodně nepřidá. Ale jeho staré centrum si naštěstí uchovává své půvaby, které zatím turisté tolik neohrožují jako v oněch slavných Benátkách.