Lucernské mosty

Rozkládat se pod horami na břehu jezera patří ve Švýcarsku skoro k urbanistickým normám, čímž je automaticky zaručena turistická přitažlivost. Mít před sebou vodní plochu, hledět k zasněženým vrcholkům hor, to nikdy neomrzí. Můžete-li se navíc přitom posadit ke džbánku piva či vína, snadno se povznesete nad štěbetání průvodkyně, manželky a dětí, kachen a japonských nebo čínských turistů.

Slávu Lucernu přineslo nejen jezero, ale hlavně snaha předků se přes vodu dostat, konkrétně přes řeku Reuss, která z jezera vytéká. Kdo přijede do Lucernu, chce vidět především dva mosty. Kapellbrücke a Spreuerbrücke. Kapellbrücke čili Kapličkový most byl nejstarší dřevěný most v Evropě, postavený ve 14. století. Částečně shořel v roce 1993, a následně ho zrekonstruovali. Jmenuje se podle kaple svatého Petra umístěné na severním konci mostu. Vedle stojí ještě osmiboká, nyní vodárenská věž, v průběhu časů věž víceúčelová, neboť sloužila jako maják, pokladnice, vězení a mučírna. Oba mosty jsou zastřešené, což se už dneska nevidí. Nevidí se ani obrazová výzdoba mostů, na Vetešnickém mostě poněkud morbidní.

Ani Spreuerbrücke čili Vetešnický most není žádný mladík, postavili ho ze dřeva v roce 1408. Zmíněné malby s tématem tance smrti pochází ze 17. století a vše je původní, žádné rekonstrukce nebo repliky. Co mě na obou mostech zaujalo nejvíc, byl fakt, že oba vedou přes vodu šejdrem. Člověk by řekl, že stavitel chce mít co nejmíň práce a najde nejkratší spojnici.

Nejen mosty živ je Lucern, i když kromě historických má několik dalších, které už Reuss překračují nejkratším možným způsobem. Všechny pak umožňují courat z jednoho břehu na druhý a užívat si uličky starého města, nakupovat švýcarské hodinky a briliantové prsteny, ochutnávat fondue a raclette. Zatímco zlato a šperky nakoupíte kdykoliv, jídla teplé kuchyně se až na výjimky podávají tak do dvou odpoledne a pak zase až večer. Oni totiž švýcarští kuchaři taky potřebují mít nějaké volno, aby si mohli nakoupit ty hodinky.