Karlova Hora v Monaku

Monako má všeho všudy 202 hektarů. To u nás lecjaký větší statkář vlastní taky. Jenže on je rád, že uživí rodinu a zaměstnance a bez dotací by zkrachoval. Prostě není hektar jako hektar. Potkáte-li monackého občana, třeba jak venčí francouzského buldočka v parku, máte 30% jistotu, že vidíte milionáře. Myslí se pochopitelně milionář v eurech, ne v korunách. Není totiž milionář jako milionář. A tak je to tady pomalu se vším.

Monte Carlo čili Karlova Hora a Monako jedno jsou. Přesněji řečeno Monako jako městský stát je tvořeno jedním městem, jež je zároveň hlavním a i vedlejším a dělí se na čtyři obvody: Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine a Fontvieille. Z toho mi plyne, že nenajdete monackého venkovana. Chcete-li monackému dítěti ukázat stádo oveček, musíte ho vyvézt za hranice, což je ovšem blíž než z centra Prahy do Středokluk. Knížectví přišlo o venkov a 95% svého území v roce 1848, když města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost.

Knížecí rod Grimaldiů zachránil ekonomiku tak, že se dal na hazard. Tedy nechali boháče z celé Evropy, aby sem přijížděli roztáčet své peníze v ruletě a jiných hrách, a zároveň zakázali místním, aby dělali totéž. Casino vynášelo tolik, že kníže mohl místní občany osvobodit od přímých daní, což platí dodnes. Jen samotný hazard už není hlavním tahounem ekonomiky. Namísto dřívějších devadesáti už přispívá do rozpočtu sotva třemi procenty. Nicméně okolo Casina jsou pro jistotu rozmístěny defibrilátory, patrně se pořád najdou návštěvníci, kteří kolabují poté, co v ruletě utopí svoje jmění.

Většina lidí sem přijede na jeden den. A že jich v sezóně není málo. Dálnice sice fungují spolehlivě, ale doprava v ulicích někdy značně houstne. Doporučuji třeba neděli ráno, čili tak v osm hodin. To projedete Monakem bez zádrhelů, pohodlně zaparkujete třeba pod Musée Océanographique. Jako řidič si určitě vychutnáte zážitek kruhového objezdu ukrytého v tunelu. Od Oceánografického muzea je to pár kroků ke katedrále a knížecímu paláci, oboje si v klidu prohlédnete, aniž se musíte vyhýbat nebezpečným hordám, které vyzbrojené selfí tyčemi se vám snaží vypíchnout oko.

Na skále nad městem se kromě katedrály a knížecího paláce vyhřívá i miniaturní staré město. Jeho uličky projdete ráno za dvacet minut, přes den se jimi budete prodírat hodinu. Co naplat, turistika je dnes hlavním zdrojem příjmů.

Pohled na město je nejkrásnější od Knížecího paláce nebo od moře. Nemáte-li jachtu, tak třeba z mola, kde se s vámi bude koukat i Ulysses od světoznámé sochařky, rodačky z Českého Krumlova. Anna Chromy mimo jiné věnovala Praze známou sochu Il Commendatore, která je umístěna před Stavovským divadlem. Nebo se můžete svézt ekologickým bateau busem, který poháněn solární energií pendluje z jednoho konce přístavu na druhý. Máte-li jachtu asi tak čtyřicetimetrovou, zaplatíte v sezóně za jeden den kotvení 436,- Eur.

Není Karlova Hora jako Karlova Hora. Ta naše poblíž Města Albrechtice vypíná svých 717 metrů nad mořem a vyznačuje se nulovým počtem obyvatel na kilometr čtvereční. Hora Karlova monacká se svými 62 metry nad mořem vykazuje druhou největší hustotou osídlení na světě.

P.S. A nezapomeňte, že i miliardář se zuje, vstupuje-li na svou loď.