Kádrovák Zuckerberg

Majitel a vynálezce Fejsbuku se jmenuje Zuckerberg. Cukrová hora. Lidé se namlsají a už nedokáží odejít. Sladkostem sociální komunikace obětují i nějaká ta osobní data. Zuckerberg je prý neprodává, jak tvrdí. Ale nějak z nich žije. Ne zrovna špatně. Mně celkem nevadí, že mi podstrkává reklamy, které se více či méně týkají toho, co mě v poslední době zajímalo. Tak či tak by mi nějaké reklamy stejně podstrkával. Spíš mi vadí ta fejsbučí nenasytnost. Ono mu nestačí, co už o mně ví, chtěl by víc. Další a další důvěrnosti. Kádruje.

Onehdy jsem náhodou na liště pod obrázkem profilu otevřel menu s příznačným označením "Další" a zde se nabízely "Otázky". Možná tam visí odjakživa a já si jich nevšiml. První věta, co jsem tu spatřil, zněla: "Když jdu do kina, obvykle se dívám na" a tři tečky. Myslel jsem, že jde o jakýsi kviz s chytáky a že správná odpověď je "plátno". Pak jsem zachytil instrukci: "Zodpovězte otázku a dejte tak o sobě svým přátelům vědět víc". Mí virtuální přátelé nesporně po ničem jiném netouží než se dozvědět, na co koukám v kině. Ono nejspíš o ty přátele nejde. Kádrový dotazník totiž pokračuje, jedna otázka střídá další, cyklí se a já se také zacyklil asi na hodinu, než se mi podařilo všechny posbírat. Neodpověděl jsem na žádnou, ale zajímalo mě, co všechno Fejsbuk chce vědět. Pochytal jsem celkem 256 dotazů.

Výrazně převažují otázky typu "Dopověz načatou větu", kde otazník nahrazují tři tečky. Nejvíc zřejmě vyhovují záměru rovnou z takto doplněných vět sestavit esej "O mně". Psychiatři by byli bez práce a ejčáristé by slintali blahem. Ale hlavně marketingoví experti by hnedle mohli naplnit kamión vším, co mám rád, a poslat mi to před barák. Pokud by někdo odpověděl na všech 256 vět, dal by se text rozdělit do kapitol jako: Něco ze životopisu, Co mám rád, Jak vidím svou budoucnost, Mé zvyky, zlozvyky a morální zásady.

Snažil jsem se u všech otázek opravdu poctivě zamyslet, co bych tam napsal. Výsledek experimentu byl zdrcující a shrnul bych ho konstatováním: Jak jsem starej, tak jsem blbej. U řady otázek jsem si nemohl vůbec vzpomenout (Na prvním rande nemůžu vystát...; Naposled, co jsem ztratil klíče, to bylo...; Když jsem byl dítě, byla moje oblíbená pohádka na dobrou noc...). Některé mi připomněly, jak vlastně je můj život chudý a jednotvárný, protože spousta aktivit mě jaksi minula (Divná dieta, kterou jsem držel, byla...; Myslím si, že jsem zažil něco nadpřirozeného, když...), ba i některá přání mě nikdy nenapadla (Chtěl bych mít vlasy jako...). Ale zdaleka nejvíc případů bylo těch, kdy jsem prostě nechápal, na co se Fejsbuk vlastně ptá (Když přejdu ulici, tak...; Moje poslední klávesnice s emoji vypadá...; Když na obloze vidím světlo, myslím si, že to je...; Když prší, tak...). Generace mileniálů, nejspíš i generace X Y, taky Z se nad otázkami asi nepozastavují. Je to jen hra. Jenže. I když ji ze dvou miliard uživatelů hraje jen malé procento, získá Cukrová hora spoustu dat.

No, stejně mi vrtá hlavou, co Fejsbuk čekal, že doplním k načaté větě: "Když jdu do kina, obvykle se dívám na..." Plátno? Film? Sedadlo, kam se mám posadit? Cestu, abych neupadl? Nejspíš to byla jen matoucí otázka, která zastírá ty ostatní zkoumající mou duši.