Jonquieres na vinici světa
Trávit dovolenou v regionu Languedoc-Roussillon, jenž bývá nazýván vinicí světa, a neochutnat a nekoupit si zdejší plody v tekuté podobě, je přinejmenším hřích, ne-li přímo zločin. Tak třeba Jonquieres jako jedno ze mnoha podobných městeček rozprostírajících se uprostřed rozsáhlých vinic žije převážně z jejich produkce. Brzo odpoledne tu nepotkáte živou duši, ale šipky a poutače vás spolehlivě nasměrují k degustačním místům. Mnoho francouzských vín se jmenuje "Château něco" podle lokality, a člověk by se divil, kde se v krajině bere tolik zámků. Ale slovo château znamená i sídlo, které může mít do zámku hodně daleko. Může, ale nemusí. Château de Jonquieres je opravdu zámek i s věžemi. Patří rodině Cabissole, dnes částečně slouží jako hotel a nabízí i víno vlastní značky. Ochutnáno a pár lahví zakoupeno, ale naši představu splnil až druhý vinohradník v Jonquieres.
Mas du Pountil vlastní rodina Bautou a my si jejich letáček kdesi vybrali právě kvůli sympatické rodinné fotografii. Bylo zavřeno, ale na dveřích visela cedulka: Zavolejte na toto číslo a dorazíme do pěti minut. Tak jsme zavolali. Ale nejdřív jsme trochu vyděsili dceru v Praze esemeskou, aby nám zjistila volačku do Francie. Myslela, že stojíme u rozbitého auta kdesi v pustině, ne-li něco horšího. A my si jenom chtěli zavolat vinohradníka. Opravdu do pěti minut dorazil mladý Bautou a otevřel nám sklípek či spíše sklad vína. Aniž bychom cokoli konkrétního požadovali, ihned zahájil degustační obřad, otevřel asi pět lahví vína a připravil i tradiční plivátko. Protože jsem řídil, plivátko jsem používal, ale záviděl jsem choti, která nemusela. Celkem slušnou angličtinou nám popisoval vlastnosti vinných odrůd. Ale řeč přišla i na náš exotický původ nebo na krupobití, které před pár dny Languedoc-Roussillon postihlo. Mas du Pountil zůstal naštěstí uchráněn. Kromě počasí ohrožují zdejší poducenty vína problémy s odbytem. Mas du Pountil se drží díky vývozu do Japonska.
Jsme-li v cizině, vozíme v autě pár lahví becherovky. Člověk nikdy neví, kdy bude potřeba někoho obdarovat něčím českým. Tak jsme při nakládání zakoupeného a pečlivě zabaleného vína podarovali francouzského vinohradníka becherovkou. Nevím, zda mu chutnala, ale ten pohled, jak byl z dárku paf (francouzsky "en rester baba"), stál za to.
