Je tu nějaký zavěšený fejeton?

Fejetony, které vznikly před desítkami let, čte člověk buď proto, že jde o literární skvosty jako třeba u Čapka nebo Vaculíka, nebo proto, aby si připomněl onu dobu jinak než z historických esejí nebo novinových zpráv. Sbírky fejetonů za určité období pak poskytují zajímavě ucelený pohled na velké události doby, ale mnohem častěji i na události malé, kterými žil fejetonista, jeho blízcí nebo duchovně spříznění občané. Knihu Jana Buriana jsem vzal do ruky nejprve pro její název "Je tu nějaký zavěšený kafe?", čímž potvrzuji svoje click-baitové chování.

Fejetony, které vycházely v Lidových novinách v roce 1991, Jan Burian doplnil vybranými reakcemi čtenářů, čímž vytvořil jakýsi předobraz internetových diskuzí pod články. Není sice známo, jaké všechny reakce Burian dostával, ale lze předpokládat, že v dopisech ještě převažovala kultivovanost a slušnost čtenářů, i když s fejetonistou nesouhlasili. Dnešní anonymita internetu a publikování názoru v reálném čase, které je často rychlejší než proces myšlení, přeměnily diskuze na žumpu. Myšlenky, jež tehdy napadaly písničkáře, potvrzují známou pravdu, že svět technologicky pádí kupředu, ale lidské vášně a člověčí hloupost jsou věčné a neměnné. Doba bez internetu, všudypřítomné reklamy, mobilů a platebních karet se dnešnímu čtenáři jeví vzdálená nejmíň století. Některé žabomyší spory lidí (zde třeba folkařů, trampů a písničkářů) se ovšem odehrávají podle stále stejných všeobecné platných scénářů už tisíciletí.

Jen v dobách před internetovými diskuzemi mohla vzniknout tato Burianova myšlenka: "Tenkrát mi došlo, že když se člověk naučí dostatečné množství cizích slov, je svobodný a může si mluvit, co chce." Komunikačně přebujelý dnešek cizích slov nepotřebuje. Někteří debatéři by ale bez vulgarit nedali dohromady ani holou větu. Teď bych potřeboval nějaký oslí můstek k tomu zavěšenýmu kafi. Tato tradice vznikla za války v Neapoli. Pití kávy v Itálii není luxus, ale základní lidské právo. A protože tehdy si ho ne každý mohl dopřát, vzniklo hnutí "Caffe sospeso". To jste si dali jedno a zaplatili dvě. To druhé bylo jaksi zavěšeno pro někoho potřebnějšího.

Možná bych mohl v rámci oslího můstku hledat nějaké pozitivum v tom, že ti internetoví sprosťáci jsou v reálném životě často docela normální, ba slušní. Pracují a platí daně, třídí odpad, a neplivou na chodník. A třeba i to zavěšený kafe pro někoho koupí.