Jak nezanechávat digitální stopu

Přišla mi emailem nabídka na chytrý televizor. To je takový, přes který se Velký Bratr dozví, kdy na co koukáte, a dost možná vidí a slyší, co si v obýváku povídáte. Přes chytrý telefon má přehled o tom, kdy, s kým a jak dlouho mluvíte, a zřejmě by nebylo tak složité, aby věděl i o čem. Kdyby chtěl, pomocí vašeho mobilu a svých pouličních kamer zmapuje přesně, kudy chodíte. Přes elektronické platby má jasno, kdy, kde nakupujete a za co utrácíte. Díky IoT už i ta vaše lednička ví, co jíte a kdo si může být jist, jestli to někam nehlásí. On Velký Bratr naslouchal už dávno, tak od minulého století, ale těch pár prominentů, co měli doma ve zdi štěnici, nešlo zahrnovat do většinové populace. Až teď si ale Velký Bratr dokáže všechno o všech lidech spojit dohromady, a to v reálném čase. Ta emailová nabídka byla poslední kapka. Je mi jedno, když si myslíte, že jsem paranoidní. Rozhodl jsem se opustit tento digitální svět.

Nejtěžší rozhodnutí jsem musel učinit hned na začátku: Zapomenout, že existuje internet. Má generace ještě pamatuje doby, kdy svět fungoval dokonce i bez počítačů, ale co chudáci Mileniálové a generace pozdější? Nikdy bych netušil, jak je pracné zlikvidovat email, a hlavně fejsbukový účet. Díky poště, která zatím vyplácí důchody i z ruky do ruky, jsem mohl zrušit bankovní účet a zapomenout na všechny bezhotovostní platby. Být ještě zaměstnancem, asi bych u mzdové účetní nepochodil. A taková to byla krása. Fronta u okénka na mzdovém oddělení, úzká výplatní páska a obálka s přesně odpočítanými bankovkami. A to dokonce dvakrát měsíčně. Inu, důchod si krásně rozdělím na hromádky, které někde inteligentně schovám. Třeba podle toho, na co jsou určené. Potravinové do lednice, energetické do skříňky s pojistkami a tak podobně. Nakonec si musím nacvičit pohyb městem mimo kamery, případně se vhodně maskovat.

Zbavím se všech elektronických přístrojů, u nichž by hrozilo, že někde něco zaznamenávají. Místo do televizní bedny koukám do krbu. Když v něm zapálím oheň, dostane se mi zábavy kvalitnější než na většině komerčních i nekomerčních kanálů. A rozhodně nezažiji stopadesátou reprízu čehosi, neboť obrazce vytvářené plameny jsou vždy v premiéře i derniéře zároveň. Fotil bych jenom na klasiku, kdybych si uměl fotky sám vyvolat a zvětšit. Tak si raději vezmu notes, tu papírovou věc, pochopitelně, a místo mačkání spouště skicuji. Ano, zabere to dost času. Ale není třeba ten čas věnovaný kreslení staré chalupy utopené ve svahu náhodou tím nejlépe stráveným?

Trochu jsem se vyděsil: Nestávám se já vlastně hipsterem? Pak jsem se ale uklidnil. Hipsteři by nesnesli, že jim nikdo nefandí na sociálních sítích. Pro komunikaci s ostatními si domluvím mrtvé schránky. Chápu, asi bude těžké dohodnout, aby mi finanční úřad ukládal složenky na Olšanské hřbitovy pod čtvrtou lavičku zleva od vchodu. Ale aspoň budu trvat na písemném styku, nejlépe na poste restante.

Až budu zcela bez digitálních stop, přejdu na vyšší level. Začnu mazat i stopy forenzní, což bude poměrně těžší. Zatím odvykám plivání DNA na chodník.