Hledání třetího žebra ve Veroně

Verona, tento italský Beroun, rozkládá své historické jádro na ostrohu řeky Adige, podobně jako třeba švýcarský jmenovec Verony Bern na Aare. Nechme stranou všechny slavné veronské památky včetně velkolepé Arény, tedy prohlédněme si je a přečtěme si o nich jinde. Podle mého názoru k nejpříjemnějším místům ve městě patří uličky podél zmíněné řeky Adige táhnoucí se k starobylému Ponte Pietra. A tady, ve via Sottoriva, můžete narazit na dům č. 21 s nenápadnou restaurací, která pro nás má - nebo spíš měla - zvláštní půvab. Donedávna se totiž jmenovala "Malá Strana". Její majitel měl slabost pro Prahu a obzvlášť pro onu starou část na levém břehu Vltavy. Dnes už jen špičky švabachovitého písma přemalovaného nápisu na fasádě dokládají, že jeho láska pohasla. Ale kdo navštívil dnešní Malou Stranu, kdo ví, co se stalo třeba z Malostranské kavárny, tak se mu ani nediví.

Veronu lze brát jako typickou ukázku toho, jak irealita může být mnohem slavnější a obdivovanější než realita. Nejvíc turistů se hrne na místo, kde prý Shakespearova Julie stojíc na balkóně, poslouchala Romeovo vyznání lásky. Řada z nich snad i ví, že jde o uměleckou fikci, že neexistuje žádný doklad o tomto páru a že v daném místě ani balkón nebyl (postavili ho tam asi před sto lety). Ale přesto se všichni tlačí v úzkém průchodu a na malém dvorku a snaží se dosáhnout na Juliinu bronzovou sochu, tedy hlavně na jedno její místo. Přináší to prý štěstí.

Za pár eur je dáma vpuštěna na balkónek a je digitálně zvěčněna svým milým a stovkami dalších, co se nemohou dočkat, až zase vypadne. A protože ve světě neexistuje snad větší symbol čisté a tragické lásky, cítí většina účastníků zájezdu potřebu mít svou stopu právě zde. Dvourozměrné tagy a srdíčka hyzdí všechny zdi kam až lze dosáhnout. Doplňují je trojrozměrné zámky s iniciálami a příšerné artefakty v podobě psaníček lepených na kamenivo oslintanou žvýkačkou. Patrně tu chtějí milenci zanechat nejen podpisy, ale i svou DNA.

Jiná veronská pověst praví, že bude šťasten ten, kdo v jednom dni spatří tři velrybí žebra. Ta jsou na různých místech zavěšena jako symboly obchodní zdatnosti Benátčanů. Jakého druhu toto štěstí bude a jak dlouho potrvá, není známo, ale patrně bude souviset s byznysem. První žebro lze najít v katedrále Duomo S. Maria Matricolare, vedle mnoha dalších významnějších uměleckých a historických skvostů.

Druhé velrybí žebro nelze minout na Piazza delle Erbe, pokud ovšem koukáte vzhůru a ne po obchodech se suvenýry nebo Italkách (Italech). Ostatně oblouk Arco della Costa se podle něj jmenuje.

Já viděl žebra jen dvě. Ani jsem neosahal Julii (také v oné žeberní oblasti), tudíž mi nezbývá, než se utěšovat logickou dedukcí, že nemít štěstí ještě neznamená mít smůlu. Ale vím, kde najít to třetí. Kdo se do Verony chystá a chtěl by být připraven na hledání štěstí skrze žebra, nechť mi napíše.