Courání po Cagliari

Mám rád, když v nějakém nově navštíveném místě obejdu všechny zdejší klíčové památky, jež je jaksi povinno vidět, a mohu pak nazdařbůh bloumat ulicemi. Jen tak, bez cíle, využívaje jen jakousi intuici, která ukazuje směr, kde by mohlo "něco" být. To "něco" často bývá jen ošoupaný plácek se stromem a lavičkou v jeho stínu, úzké schodiště mezi starými domy, nebo obchůdek, který jen zázrakem přežívá v konkurenci moderních marketů. Ovšem to "něco" vypovídá o městě možná víc než nablýskaná katedrála.

Cagliari, hlavní město Sardinie, má bohatou a dlouhou historii a poznání jejích stop zabere pár dní. Jsou ovšem cestovky, které vás historickým centrem "protáhnou" za jeden půlden. Krajnička tedy předpokládá, že už máte ten či onen způsob základního seznámení za sebou.

Na některá z nejpříjemnějších míst v Cagliari ovšem člověk zavítá i jaksi díky průzkumu zásadních památek. Tak třeba klášter a kostel San Domenico vás přivedou na stejnojmenné náměstí, kde malé dvoupatrové domky v pastelových barvách vytváří prostor, kam se přesně vejde pár listnáčů, palma, několik laviček a kavárenských stolků. Pro atmosféru místa je stejně tak důležité i to, co se tam nevejde, třeba supermarket, auta, nebo obří kontejnery na odpad.

Piazza Palazzo s Palazzo Realle a muzejním komplexem patří k nejhonosnějším místům v Cagliari. Hnedle pod nimi si hoví Piazza Carlo Alberto, snad nejpůvabnější náměstí ve městě. Aby se odlišilo od toho většího zvaného ve španělských dobách Plaza Mayor, bylo označováno jako "plazuela". Své uspořádání od středověku nezměnilo, jen socha svatého Františka sem přibyla ve 20. letech 20. století. Na náměstí, kde je tak milo posedět a kde se v neděli konají sousedské trhy ve stylu "kdo co vyrobil nebo nepotřebuje", si těžko představit, že tu probíhaly veřejné popravy.

Při courání po Piazza Martiri d´Italia by člověk ke své škodě snadno přehlédl nenápadné Caffé Tramer. Tento malý obchod s kávou a sladkostmi poskytující jen pár míst pro kávu "na stojáka", vypadá stejně jako v roce 1857, když ho švýcarská firma Offelleria Vittorio Tramer & co. otvírala. Když pak Vittorio Tramer, vnuk zakladatele rodinné firmy, v roce 1991 prodal obchod Giovanni Olianasovi, předal mu také vzácný recept na pusinky. Giovanni Olianas citlivě pokračuje v tradici a nemění nic, co není nezbytně nutné, včetně postupu pečení pusinek.

Centrum Cagliari není tak velké, aby nás nesystémové procházky nezavedly na některá půvabná místa opakovaně. Ale ona se proměňují tím, jak a kdy je zrovna vnímáme a co si pamatujeme, když jsme tu šli naposledy. I zdánlivě známé místo dokáže znovu překvapit, třeba tím, jak vypadá po dešti či ve večerním osvětlení. Vlastně je to stejné jako s poznáváním lidí.