Češi čumí

Ondyno jsem na Jútubu zhlédl televizní dokument "Obnažený národ" Filipa Remundy z roku 2014. Film o tom, jak Chorvaté vidí Čechy, kteří k nim jezdí na dovolenou. Mimo jiné nelichotivé atributy čecháčství zde zazněl postřeh, že "Češi čumí".

Prostě čučí nějak jinak, tak vlezle a buransky. Chorvaté, tedy hlavně muži, také zírají, především po ženských a nejvíc po blondýnách, ale to je jiné. Jde o něco jako národní sport, rituál, skoro povinnost jižanského mužského plemene. Myšlenky, které se přitom honí v hlavách Chorvatů, jsou jednoznačně pozitivní a vždy stejné, zcela průhledné, čisté jak studánka. Jejich pohled vás ženy sice svléká, ale i miluje.

Češi a Češky však čumí složitěji, závistivě a jejich pohled vás prozkoumává důkladněji než magnetická rezonance. Ve Francii, Německu, a už vůbec ne v Británii, se tak nezírá. Čím to je? Součástí i naší kdysi západně orientované výchovy bylo, že není slušné na někom neznámém viset pohledem, sjíždět ho očima od hlavy k patě a zpátky a to opakovaně. Vše, co zavánělo Západem, ale bylo vymýceno, někdy i s nositeli těch myšlenek, slova "etika" a "estetika" se zařadila mezi buržoazní a sprostá slova. Z etické výchovy zůstal už jen drobný pozůstatek v napomenutí děcek, že se prstem na nikoho neukazuje. Čučet ale možno.

Jisté výjimky tu ovšem dnes jsou. Zatímco střední a starší generace propaluje pohledem kdekoho, mladí tak nečučí, řekl bych. Oni možná koukají po sobě. Určitě ano, ale nemohu to posoudit. Protože bytosti, kterým je cca 30+, jsou přehlíženy jak krajina. Vlastně ani to ne. Ony nejsou vůbec viděny.

Tak či tak, asi bude trvat několik generací, než se naučíme, že pohledem lze pozdravit, usmát se, ale nenaštvat. Možno hledět i tak, aby si toho dotyčný nevšiml. Nečučet neznamená být nevšímavý. Třeba zjistíme, že sledovaný objekt potřebuje pomoci a pak bude rád, že jsme se koukali. Bohužel, v těchto případech většinou děláme, že jsme slepí jak patrona. Jistý gastronomický guru má svůj slogan, web a knihu "Nejezte blbě". Možná by stálo za úvahu spustit kampaň "Nečumte blbě", vlastně "Nečumme blbě".