Carcassonne

Na některých místech mě napadá, že bych měl zahodit bedekry a jezdit jinam. Vlastně ne, příručky pro turisty bych potřeboval. Vybral bych si totiž nějaké místo na mapě a pak prověřil knižního průvodce, jestli o něm píše. Pokud ne, byl by to pravý cíl mé cesty. Nejspíš bych tam nenašel žádný div světa, nálepkou Unesca ověnčenou stavbu nebo jiný úkaz. Pravděpodobně tu chcípl pes, nebo - jsa živ - hlídal by jedinou příjezdovou cestu jako ve Vacquerie.

Jenže. Jeden si připadá jako trouba, že ještě nebyl na místě, o němž všichni pějí chválu a mluví v superlativech. Co odpoví, až se ho zeptají, co soudí o Carcassonne? Jakže? Vy jste byl v kraji Aude či Herault a neviděl Carcassone? Tak jsme tam jeli. Japonec či Američan doma nic takového neviděl. Čech, aspoň tedy mého typu, si řekne, že doma to máme vlastně taky a že v jižní Francii je potřeba hledat hlavně to, co doma nemáme.

Středověký hrad v Carcassonne je velkolepý, nic naplat, tvrdí to i Unesco. Když hrady ztratily na významu, začal chátrat a v 18. století to byla jen chudinská rozpadající se čtvrť. Eugene Emmanuel Viollet-le-Duc a Prosper Mérimée se zasadili o jeho záchranu a budiž jim za to vysloven dík. Najdou se však reptalové, kteří tvrdí, že ruiny nad řekou Aude byly romantičtější. Mně vadily hlavně ty autokary chrlící do hradní brány jednu výpravu za druhou. A pak ta hlodající pochybnost, zda některé objekty mají vůbec něco společného se středověkou dobou slávy, nebo je zde vybudovali jen proto, aby si turisté měli kde koupit stojánek na ubrousky a dřevěnou repliku rytířského štítu. Nejlepší zážitek z Carcassonne? Cesta tam a zpět nádhernými platanovými alejemi a vinicemi, jimiž se občas kroutí kanál Midi.