Cannes

Dnes opět vypukla v Cannes ona událost, díky níž jeho jméno proletí médii. Cannes se stalo synonymem pro svět filmového pozlátka, luxusu, je jedním ze světových středobodů šoubyznysu. Že se jedná jen o několik dnů v roce? Ale tak to v téhle branži bývá. Některá místa dokáží z těch pár dnů žít po zbytek roku. Vždy se najde dostatek těch, kteří slavné místo chtějí spatřit, byť metaři a dešťové přeháňky dávno spláchli poslední útržky filmových plakátů a červený koberec srolovaně odpočívá ve skladu. Jim především je určena kolonáda s luxusními hotely, kasíny, butiky a restauracemi. Přehlídka filmů a těch, kteří v nich hrají, či jinak se na nich umělecky podílejí nebo přiživují, se odehrává v poměrně nevkusném paláci vystrčeném do pláže. Je to ta černobílá věc za kotvícími jachtami, ani se mi k tomu nechtělo jít, abych pořídil fotku z větší blízkosti.

Ale jsme ve Francii, navíc jižní. Tudíž ani v takto exponovaných místech si místní obyvatelé nenechají vzít svůj styl života. Jenom se přesunul trochu víc do západní části města, rozkládající se okolo hory Mont Chevalier, z níž je nejkrásnější pohled na celý záliv. Pod kopcem také najdeme původní zástavbu z dob, kdy Cannes znali jen rybáři a mořeplavci. A i když na bulváru de la Croisette zuří miliardové boje o popularitu, o kousek dál na petanqových hřištích to spoustu místních vůbec nezajímá. Přiblížit svou nablýskanou kouli co nejvíc ke košonku skýtá přece mnohem větší vzrušení.