Bargemon v kraji Var

Jak Azurové pobřeží působí přeplněně a zastavěně, že jedno město plynule přechází v jiné, překvapí kraj nad ním svou prázdnotou. Klidně můžete jet půl hodiny dubovými lesy nad hlubokými údolími a minete pár starých, většinou opuštěných a často polorozbořených usedlostí, než dojedete k nějaké živé vesnici. Cestou z Fayence do Bargemonu projedete půvabným Seillans a pak dlouho nic.

Jméno Bargemon pochází z keltského Berg, což znamená hora. Možná proto, že hor a kopců se v okolí urodilo požehnaně a jméno se zdá místním tuctové, nazvali ho pro sebe Perlou kraje Var. Zvyk nazývat jakékoliv místo perlou čehosi se mi poněkud příčí jako vše, co je nadužíváno. Ale chápu lásku místních k jejich Bargemonu, který prý jako perla uprostřed ústřice leží mezi kopci Blaque-Meyanne a průsmykem Bel Homme na severu a kopcem Saint Anne na jihovýchodě.

Villages perchés bývají podobné jedna druhé, však plnily stejné cíle a potřeby svých obyvatel. Ale vždy se najdou nějaké odlišnosti, zajímavosti a kuriozity, na něž jsou všichni náležitě pyšní a které je tak zábavné objevovat. I Bargemon má všechno, co potřebuje k spokojenému životu. Pěkné náměstí s kašnou a restaurací, klidné starobylé a chládek udržující uličky. Zachovalé středověké hradby. Taky zámek, dnes zčásti předělaný na luxusní bytové jednotky. A starobylé platany, které zajistí stín tam, kde systém uliček nelze uplatnit.

Každé sebemenší městečko na jihu Francie má muzeum nebo něco podobného. Koho by napadlo, že v Bargemonu najde hned muzea čtyři a z toho jeden světový unikát? Na Radničním náměstí hned vedle radnice a středověké brány stojí Městské muzeum zkamenělin a minerálů. Na historii přírodní navazují dějiny člověčí prostřednictvím Muzea a galerie Camos sídlící v bývalé kapli St-Etienne z 11. století. V galerii se lze seznámit s dílem místního malíře Honoré Camose a v muzejní části pak s prozajičtějšími doklady života Bargemonu.

Další dvě muzea by zde ovšem člověka sotva napadlo hledat. Na stejném místě, kde jsou vystavovány zkameněliny, se nalézá světově unikátní, první muzeum věnované vesnické polici. O vznik Musée du garde Champetre se zasloužil místní policista Hedi Zahaf a vzdává tak poctu těmto často přehlíženým mužům střežícím zákon v nejmenších sídlech. V Rue de la Prison zase vývěsní štít s psacím strojem označuje Musée des Machines a écrire, kde najdete takové věci jako klasické psací stoje, mnohdy unikátní, sbírku děrných štítků a s nimi související pravěkou, tedy nejméně padesát let starou výpočetní techniku.

A nakonec, vlastně spíš na začátek návštěvy rozhodně nelze minout až bizarní informační kancelář, v níž můžete potkat velmi přátelskou a vášnivou Marlene. Kdo by si nepřál vášnivě komentovanou prohlídku Bargemonu?