Annecy

Když si dáte vygúglit obrázky s klíčovým slovem "Annecy", budete mít dojem, že tam všichni jezdí kvůli jedinému snímku, na němž je Palác d´Isle obklopený vodou a historickými domy. Záběr je to opravdu pěkný, ostatně i jiná města mají své turistické ikony. Přiznávám, že mě ovlivnil, když jsem vymýšlel, kde bychom cestou domů z Provence měli přespat. Slavný palác z 12. století byl ale pod lešením. Nicméně zklamání, že romantickou fotku nepřidám do své sbírky, jsem záhy překonal zjistiv, že hned o kousek dál se naskýtají záběry stejně pěkné, ba lepší svou neotřelostí.

Annecy jako jedno z center Savojska má bohatou historii, taky filmový festival (Festival International du Film d'Animation d'Annecy pořádaný od roku 1960), navíc krásné stejnojmenné jezero dlouhé 14 kilometrů, kostel svatého Mořice z 15. století a na kopci hrad zmiňovaný již v 11. století. Bývalo hlavním městem ženevského hrabství a po jeho rozpadu se v roce 1401 včlenilo do savojského vévodství. Kdyby to nebylo bezmála o pět set let dříve, věděl bych, kdo poradil savojským princům, aby s ustanovením Annecy hlavním městem Savojska počkali až do roku 1444.

Líbí se mi nápady, které nějak ozvláštní místo, vkusně a citlivě, jindy vtipně a provokativně spojí staré s moderním. V Jardin de l´Eveché zapíchali do země červené tyče tak hustě, že vytvořili barevnou plochu a zřejmě tak i zabránili psům chodit na trávu. V kanálech kolem domů plují kromě kachen záhony a žluté deštníky. Voda mezi domy je vždy fotogenická, konkrétně v Annecy ramena kanálu du Thiou spojují jezero s řekou Fier.

Centrum Annecy zaplňují hlavně restaurace, jejichž předzahrádky zasahují daleko na chodníky. Typickému nešvaru turisticky atraktivních měst lze uniknout jen změnou ročního období nebo změnou trasy. My jsme například na podivném dvorku zapadlé uličky objevili Brasserii Que du Bonheur. Byvše sami, užívali jsme si obskakování úžasně milou servírkou, postupně se představil celý trochu bizarní, ale přívětivý tým restaurace.

Jídlo měli skvělé: menu za 15 Eur na osobu zahrnovalo salát s lososem, kuře na estragonu s bramborem a pečeným zeleným rajčetem, talíř sýrů, kus ořechového koláče s pekany, džbánek vína, kávu, nemluvě o neustále doplňovaném košíku s čerstvou bagetou. O kus dál v centru nabízeli za 15 Eur jeden zvadlý Cézar salát. Omlouvám se za tuto poněkud přízemní odbočku, ale i zážitky tohoto druhu k Francii patří a někdy dokonce dominují, jak by určitě potvrdil Peter Mayle.

Nad jezerem Annecy
vítr mírně vane si.
Turistické vojsko
okupuje Savojsko.
A co na to Ženeva?
Prý že neva.