Amstr na vodě

Když řekneme, že je něco "na vodě", představíme si cosi značně nejistého, vrtkavého a vůbec nespolehlivého. Amsterdam leží na vodě už od 17. století a zdá se být naopak vyrovnaný, spokojený a sám sebou jistý. Řekl bych, že je s ní sžitý víc než Benátky, které s vodou spíš zápasí.

Prostor mezi městskými domy může vyplnit asfalt a chodník. Socialističtí urbanisté si mysleli, že to lidem k životu stačí. Jinde ovšem dávno pochopili, že s pruhem zeleně osázeným stromy se žije mnohem lépe. A co teprve s vodním kanálem! To se i nějak jinak dýchá! A kolik různé zábavy voda skýtá. Třeba jen to, jak romanticky, někdy surrealisticky, její hladina odráží vše, co se kolem děje.

Řeka Amstel se od roku 1612 rozlévá do postupně budovaných kanálů, čili grachtů. Všech 160 má svá jména, ty první a největší se jmenují Herengracht, Keizersgracht a Prinsengracht. V páteční podvečery a o víkendech se za pěkného počasí grachty zaplní všelikými plavidly, jež se pohybují sem a tam jen pro radost z plavby. Rozesmáté obyvatelstvo se vzájemně pozoruje, zdraví nebo baví s ostatními na jiných lodích nebo na březích.

Kavárny s terasami sahajícími až k vodě, jakou je třeba De Jaren, lze operativně zvětšit i o loďky, které u terasy zastaví. Předpokládám, že lodní kavárenští hosté platí hned, nebo to za ně zatáhnou kamarádi na břehu, pokud loďku nečekaně strhne proud.

Lodě kličkují, ale bez zjevné nervozity, však není kam spěchat. Pod mosty se šikovně vyhýbají, přednost mají větší koráby s turisty, ale mnohdy uhnou méně zkušenému kapitánovi nebo dámě, pro níž je manévrování na grachtu jen vedlejší činností, protože současně telefonuje, popíjí šampaňské a odpovídá někomu sedícímu na špici sousední kocábky. Světlost mostů bývá různá, občas vyhovuje snad jen kachnám. Přesto tu projíždí čluny s vesele se bavícími Holanďany, již těsně před překážkou zalehnou na dno. Na druhé straně se zase zvednou a nerušeně pokračují v zábavě.

Některá plavidla na grachtech sice plují ve smyslu Archimédova zákona, ale jinak se z fleku nehnou. Obytné lodě, hausbóty někdy ještě připomínají nákladní čluny, jindy už bychom loď hádali stěží. Získat dnes bydlení na grachtech není levná záležitost, budete potřebovat nejméně 200.000 eur. Ale ve srovnání s cenou historických domů sklánějících se nad kanály starého města je to pořád laciné bydlení. Když si plovoucí dům zaregistrujete, dostanete adresu, připojení k vodě i elektřině a někde už i ke kanalizaci.

Amsterdam nejsou jen čluny a hausbóty na grachtech, za tratí a centrálním nádražím se rozkládají rozsáhlé přístavy, v nichž se pohybují lodě poněkud větší. Každých pět let se v srpnu koná velká slavnost Sail Amsterdam, kdy se sem sjíždí plachetnice a spousta dalších lodí. Mně se nejvíc líbily veslice, které na grachtech ve starém městě vídat nejsou. Ono by se jim tam špatně operovalo dlouhými vesly. Vyrojily se jich desítky, nejčastěji čtyřky s kormidelníkem nebo dvojky s kormidelníkem. Ovšem dvojka s dvěma kormidelníky byla unikát. Jen nevím, zda měla i dvě kormidla. V Amsterdamu je možné všechno.

Nebylo by špatné být tak za vodou, aby člověk mohl být kdykoliv a podle chuti v Amstru na vodě.