Aixské kašny a fontány

Kdybychom měli průvodce, mohl by tento před námi chodit a říkat profesionálně znuděným hlasem:" kašny, kašny, kašny" stejně jako nezapomenutelný Zdeněk Srstka ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný upozorňoval na kachny. Kašen a fontán je v Aix en Provence hodně a na rozdíl od kachen si navzájem nejsou podobné. K údivu českého návštěvníka všechny fungují.

Jsou velké a honosné vyplňující pomalu celé náměstí i skromné a nenápadné s malým čůrkem vody. Některé svou starobylost zdůrazňují mechem, kterému dovolily, aby je obrostl. A je mu, tomu mechu, v termální vodě asi dobře.

Studenti univerzit i ti starší Aixané se sejdou u jedné z mnohých fontán a po course Mirabeau korzují až ke kavárně Le Deux Garcons, v níž voněla káva už čtyřicet let předtím, než se ve městě narodil Paul Cézanne. Prochází tu ovšem i turisté, kteří vyplašili a zahnali to, co možná zachytil Petr Král ve své básni "Pocit předsálí v aixské kavárně".