Vědci konečně prokázali to, co prostý lid ví už dávno a Francouzi odjakživa, a sice že láska, potažmo spokojenost prochází žaludkem. V naší trávicí trubici sídlí rozsáhlá struktura nervů, která řídí činnost střev a posílá do hlavy spoustu informací. Někteří odborníci o soustavě mluví jako o druhém mozku, ale častěji jí říkají enterická nervová...

Nemít sloveso "mít", museli bychom ho vymyslet. Ač nedokonavé, vyskytuje se nejmíň ve čtrnácti způsobech použití, a to tu máme ještě jeho modální verzi, objevuje se taky v různých souslovích. Mně se líbí, jak jeho zvratná podoba dokáže v pěti písmenech souhrnně vyjádřit takovou složitou záležitost, jakou je osobnost člověka. Mít se! Jak se máš? Měj...

Organizovaný zločin je hned vedle alkoholu a politiků největší metlou lidstva. Jeho nebezpečí pramení právě z jeho organizovanosti. Žádný individuální zlodějíček, tak zvaná osoba samostatně zločinecky činná (OSZČ), si nemůže dovolit platit HR asistenta, tudíž sotva vybuduje kvalitní tým schopný dosahovat vyšších cílů. Nikde se sice nepíše ani...

Dnes a denně jezdím stejnou ulicí, v níž se kousek od obrubníku nachází propadlý kanál. Díky tomu mohu provádět opakovaná experimentální pozorování, která jsou nezbytným základem pro stanovení zákona. Překážku se pochopitelně snažím objet tak, že vybočím do protisměru. To se ovšem téměř nikdy nepodaří, protože bez ohledu na hustotu provozu, vždy se...

Jeden můj o generaci mladší kamarád, t.č. novomanžel, vznesl dotaz, kdy vlastně končí novomanželství, či obecně, jak dlouho vlastně "novo-něco" bývá považováno za "novo". Nemyslím si, že by ho snad současná poněkud euforická etapa života unavovala a že se nemůže dočkat, až nastane stav trvale udržitelného manželství. Je to prostě mladík zvídavý a...

Letos vyšlo už patnácté vydání Kožíškova a Sekorova leporela Polámal se mraveneček. Existují sice i jiné ilustrační pokusy, ale většina národa má mravence spojeného se Sekorou jako Švejka s Ladou. Sekorovy obrázky zná každý, Kožíškovy verše jakbysmet, někdo dokonce zpaměti. Málokdo si ale uvědomuje, že se touto publikací již přes padesát let šíří...

Když stojíte v Praze zhruba uprostřed Václaváku a koukáte na Koně, tak Vodičkova ulice je ta vpravo. Já si ji v mládí vždycky pletl s Jindřišskou, která je nalevo. Vodičkova ulice má tři česká, vlastně československá prvenství. Možná jich má víc, ale já zůstanu u těch přízemně gastronomických a komerčních.

Když v mediálních zprávách gúglím sloveso "odhalila" v naději, že se dozvím, jak policie odkryla nějaké doupě lumpů nebo rozsáhlý korupční či daňový podvod, dostane se mi převážně informací o tom, jak si která hvězdička neuhlídala rozkrok či dekolt a jak nám odhalila i to, co nechtěla. Podobně sémanticky vydatné sloveso v minulém čase je...

Když můj otec v šedesátých letech minulého století přebíral funkci obchodního delegáta v Teheránu, vítal ho jeho kolega na letišti. Podali si ruce a kolega se představil: "Dědek". Otec svým "Babka" jen dokončil krásu nechtěného.

Dospělí, rozumní lidé donedávna vykonávali každodenní úkony a procesy bez poradců, skoro bez přemýšlení, automaticky. Prostě vstali z pelechu, odskočili si, umyli se, oblékli se a našli něco k snědku v lednici nebo si to koupili cestou do práce. Když místo do ofisu směřovali výjimečně na několikadenní služebku, věděli, že si večer předtím musí...