Cirque Navacelles je jedno z míst, které nevyfotíte. Tedy samozřejmě, vyfotografovat lze všechno, ale toto úžasné údolí bude na fotce postrádat spoustu věcí. Hlavně ono hluboké nadechnutí a po něm nějaké to citoslovce (moderní je "wow"), když se na vlastní oči podíváte poprvé dolů. Obzvlášť, když jste předtím putovali po celkem nezáživné a vyprahlé...

Trávit dovolenou v regionu Languedoc-Roussillon, jenž bývá nazýván vinicí světa, a neochutnat a nekoupit si zdejší plody v tekuté podobě, je přinejmenším hřích, ne-li přímo zločin. Tak třeba Jonquieres jako jedno ze mnoha podobných městeček rozprostírajících se uprostřed rozsáhlých vinic žije převážně z jejich produkce. Brzo odpoledne tu nepotkáte...

Seděli jsme na lavičce v parku Montsouris, koukali na roztodivné vodní ptactvo, a probírali otázku, jak současně bydlet na venkově a ve velkoměstě. V Paříži je možné všechno. Pokud zrovna nechcete chovat několik pašíků nebo stádo koz, najdou se tady kouzelná tichá místa, domy utopené v zeleni, připomínající vekovská sídla v Provence nebo...

Že řeka dělá město městem, obzvlášť když protéká jeho středem, jsem už někde psal. Burgundský Chalon má řeku i v názvu a od pradávna mu přinášela obživu. Díky přirozeným i umělým kanálům se město stalo jedním z nejvýznamnějších přístavů na řece Saône. Koncem 18. století byl otevřen Canal du Centre, který spojil řeku Saône s Loirou. Ostatně jedna z...

Kraj Camarque mezi městy Arles a Montpelliér je zvláštní v mnoha směrech, jako by se nemohl rozhodnout, kde skončí pevnina a začne moře. A i návštěvník bez možnosti přehlédnout krajinu z vyvýšeniny váhá, kam zařadit okolní bažiny a stojaté laguny. Při cestě mezi jednotvárnými a přece překvapivě barevnými solisky se najednou objeví ostré hrany...

Čtvrtého července 2014 se na Dijon hnaly dvě bouřky. Jedna lokální, meteorologická. Druhá celostátní, fotbalová. My jsme do Dijonu nic netušíce dorazili odpoledne, abychom omrkli město a přespali před další cestou na jih. Zážitek z města, zvláště toho jedenkrát navštíveného, někdy vnější okolnosti ovlivní tak, že se stanou dojmem převládajícím....

V Beziérs jsem poprvé zatoužil vyměnit jaguára za loď. Tedy aspoň dočasně, na dobu dovolené. Patrně bychom toho nestihli vidět tolik, hlavně pak místa, kudy nevede kanál Midi, ale romantika plavby by to nesporně vynahradila. Platanové aleje kraje Languedoc-Roussillon jsou ještě malebnější, rámují-li cestu vodní a ne tu asfaltovou.

K pouličnímu umění, street artu, bychom mohli přiřadit jakékoliv umění, s kterým se setkáme v ulicích. Sochy či doplňky architektury, nebo třeba busking. Odkud až kam jde o umění a co už je vandalismus, komerce, žebrota či obtěžování, určuje asi jen kvalita. A i ta má značně rozostřené a subjektivní hranice.

Každý druhý bedekr věnovaný Provence má na titulní stránce úžasně prosluněné levandulové pole. Turisté snící o cestě do tohoto koutu Francie tak zákonitě získají dojem, že sotva sem přijedou, hnedle narazí na lány levandule. Pak pendlují mezi Arles, Aix, Saint Tropez, Cannes a Antibes a pořád nic. Jediná místa, kde zaručeně potkají levanduli, jsou...

Na některých místech mě napadá, že bych měl zahodit bedekry a jezdit jinam. Vlastně ne, příručky pro turisty bych potřeboval. Vybral bych si totiž nějaké místo na mapě a pak prověřil knižního průvodce, jestli o něm píše. Pokud ne, byl by to pravý cíl mé cesty. Nejspíš bych tam nenašel žádný div světa, nálepkou Unesca ověnčenou stavbu nebo jiný...