Důvodů, proč se vypravit do Vence na jihu Francie, může být celá řada. Nejvíce se pochopitelně cení ty historicky a kulturně poznávací. Když tam ale člověk jede jen pro čerstvě upečený craquelin, protože na něj dostal chuť, znamená to, že se z turisty stal, když ne domorodcem, tak aspoň flanérem. Pod výrazem "craquelin" se skrývá více různých...

Že bedekr Lonely Planet na dvou ze tří stránek věnovaných městu Grasse plácá o voňavkách a zapomněl na Rubense, mě sice naštvalo, ne však natolik, abych po letech do města nezavítal znovu. Dokonce jsem se dvou akcí souvisejících s parfémy zúčastnil.

Psát v této době něco o Nice a nezmínit se o teroristickém masakru ze 14. července by přinejmenším mohlo vyznít cynicky. Není sporu o tom, že město Nice po útoku nebude nikdy stejné jako před ním. Ale na druhou stranu už 15. července tam i v okolních místech život běžel normálně, lidé chodili do práce a nakupovat na trh,...

Carros ve francouzském departmentu Alpes-Maritimes v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur je trojí. Carros-village, čili stará obec na kopci nad údolím řeky Var, Carros le Neuf, nové město vznikající zde od roku 1963 a pak Business park Carros-Le Broc rozkládající se na 200 hektarech a zaměstnávající 6500 lidí. Pro mě je ovšem Carros jediný, kamenný,...

Cetara nejrybářštější z rybářských městeček Amalfského pobřeží leží na úpatí hory Falesio poblíž Vietri Sul Mare. Už jeho jméno vychází z latinského slova cetaria (tuňák) nebo cetari, což jsou ti, kdo velké ryby loví. Celosvětový trend k miniaturizaci ale způsobil, že dneska se v Cetaře loví hlavně alici, tedy ančovičky, jinak sardele obecné. Z...

Má posedlost lavičkami se neprojevuje posedáváním, ale spíš naopak pobíháním po městech a vyhledáváním těch kuriózních, uměleckých nebo jinak zajímavých. Při pravidelných návštěvách lázní ducha vyhledávám nové přírůstky a kontroluji stav exponátů již do mé virtuální sbírky zařazených. Tentokrát jsa stižen zablokovanými zády jsem ale ocenil i...

Italská Cava de' Tirreni v Kampánii se jmenuje nejspíš podle jeskyní v okolí, či antického amfiteátru (cavea), neb obojí tu bylo dřív než pražená semena kávovníku. Ale to je jedno. My se v městě pohybovali od jedné kavárny k druhé a všude se účastnili obřadů italského kávového náboženství.

Paříž nemá moc kopců, takže ty, co má, jsou předurčeny k zajímavým výhledům, svažitým parkům, uličkám a romantickým schodům. Teče-li tudy i nějaká voda, lze se nadít třeba i vodopádů, když tak aspoň v názvu ulic. Rue des Cascades ve čtvrti Belleville se jmenuje podle starého podzemního akvaduktu, který zásoboval část města pod kopcem už od 13....

Až zase příště pojedu do Paříže, půjdu znovu a zas na ostrov svatého Ludvíka. Mám rád ty paláce a nábřeží pod nimi, ulici Saint-Louis en l´Île plnou galerií a restaurací, celý ten tvar ostrova... Dobrá, přiznávám, jdu sem hlavně k Berthillonovi na zmrzlinu. A přestože vím, že tu nabízí nejmíň dvacet různých skvělých příchutí, dám si jen dva kopečky...

V pařížské čtvrti Belleville musí být krásně už kvůli tomu názvu. Ta nejpůvabnější místa ovšem nevznikla díky velkoměstskému urbanismu, ale spíš jako pozůstatek původního venkovského života, jaksi velkoměstu navzdory. Metropole za zády jen umocňuje bukoličnost dvorků a zahrádek, na francouzském venkově by tyto slepé uličky a pěší průchody možná...